Pokud začínáme s chovem kudlanek, je důležité začít s druhem, který není tolik náročný. Mezi nenáročné kudlanky patří rody Sphodromantis a Hierodula. Nenáročné jsou i Phyllocrania paradoxa či Creobroter gemmatus, které jsou velmi oblíbené pro svůj atraktivní vzhled.
Chovné boxy
Při výběru chovného boxu se musíme řídit třemi základními pravidly. Prvním pravidlem je, že by každá kudlanka měla mít svůj vlastní box. Samozřejmě jsou výjimky, kdy lze chovat kudlanky skupinově, ale i tak může dojít ke kanibalismu. Druhým pravidlem je dodržování vhodné velikosti boxu. Chovný box by měl být minimálně dvakrát širší a třikrát vyšší než je kudlanka. Zabráníme tak špatným svlekům. A třetím pravidlem je, že musíme dbát na to, aby v boxu cirkuloval vzduch. Tím předcházíme vzniku plísní. Proto nejsou moc vhodné zavařovací sklenice, kde nelze vytvořit dostatečné větrání. Nymfy chovám v průhledných potravinářských plastových kelímkách o objemu 100, 250 a 500 ml podle jejich velikosti. Víčko je opatřeno síťkou nebo perlinkou pomocí tavné pistole či sešívačky. Samozřejmě nesmí chybět dírky ve víčku i kelímku. Na dno pak nejčastěji dávám odličovací vatový tampon, který při rosení udržuje vlhkost. Do boxu s nymfami nedávám žádné větvičky ani umělé květiny. To proto, abych zabránila špatnému zavěšení kudlanky při svleku. Kudlanka by se mohla zavěsit moc nízko a neměla by potřebnou výšku pro svlékání. Špatné svleky končí nejčastěji deformací prothoraxu nebo prvního páru končetin, ale i úhynem.
Dospělé kudlanky chovám v různých chovných boxech od plastových boxů po terária. Boxy musí mít opět vhodné větrání. Na víko boxu nebo na strop terária je dobré přidělat síťku, případně i na stěnu, protože jsou druhy kudlanek, které po skle nebo hladkém plastu lézt neumí. Jako substrát používám lignocel nebo rašelinu. Jako vybavení používám větve (lipové, březové, z kroucené vrby) a umělé rostliny.
Potrava
Kudlanky jsou predátoři, tudíž jejich potrava je složená z hmyzu. Potravu vybíráme podle druhu kudlanky a její velikosti. Malé nymfy se krmí nelétavými octomilkami, chvostoskoky nebo mšicemi. Větší nymfy a dospělce krmíme mouchami, šváby, cvrčky nebo moučnými červy. Mouchy odchycené venku nedoporučuji, nikdy nevíme, kde předtím moucha seděla. Lepší je si koupit v rybářství červy, ze kterých se po zakuklení líhnou mouchy. Já nejraději používám šváby. Druhy jako Shelfordella tartara a Blaptica dubia jsou nejčastěji používané druhy jako krmení. Pro náročnější druhy kudlanek mám šváby Panchlora nivea. Cvrčky jako krmení nedoporučuji. Kudlanka nemusí cvrčka sežrat hned a pak hrozí riziko, že cvrček kudlanku poraní nebo přímo zabije. Navíc cvrčci mohou přenášet parazity, které způsobují infekci. Infekce je ve většině případů pro kudlanku smrtící. Moučné červy používám jen v nouzi, protože mají nízkou nutriční hodnotu. Kudlanky vodu přijímají jak z potravy, tak prostřednictvím kapek při rosení. Rosíme rozprašovačem stěny chovných nádob zhruba každý den nebo obden navečer. Když jsou velká vedra, tak i víckrát. Vodu nestříkáme přímo na kudlanky. Malé nymfy by se mohly utopit.
Autor článku: Klára Koláčná, https://www.facebook.com/hmyzaci.klara.kolacna/